Parafráze názvu známé výtvarné skupiny, provádění hudby a zvuku vnímáno jako obecně přístupný statek, melodrama už jen sem tam, písňová forma, muzikantsky a aranžersky drženo baskytaristou a metodistou Pepou Kytkou, Martin Vocel bicí, Jana Viktorínová flétna, David Vokurka pionýrská trubka a housle, S.d.Ch. texty, melodie, elektrická kytara, zpěv, první koncert 1999 na festivalu Kadeřábek I., průnik do klubů, levné, ale standardní vybavení Ária Pro, Van Horn, Peavey, divoká dema, už slušný podíl vědomého užívání nástrojů, dvě samizdatová knižní vydání textů s linoryty Viktorínové na obálce.

A k historii tohoto hudebního uskupení říká S.d.Ch. v rozhovoru s Josefem Jindrákem toto:

JJ: Periferii 42 zakládáš po delší hudební odmlce, jaký byli okolnosti vzniku a co to vlastně bylo za hudbu?

Okolnosti vzniku nejsou složité. Rána mé ješitnosti. Řevnivost. Nó, ano – není tedy náhodou, že v Řevnickém lesním divadle kývl Martin Vocel na můj návrh založit hudební soubor.
Periferie přes všechna omezení vyplývající z velmi omezených hudebních schopností většiny ansámblu měla v tom nejlepším velmi blízko tomu, co jsem považoval za výraz adekvátní mému pojetí hudby jako prostředku oslovení, takový dojem měl jsem také z pozdních NZO.

JJ: Řevnivost vůči komu?

Vůči J.Ž., protože mě nasral. Já jsem, dalo by se říct pohrdavě opustil NZO, a on si založí novou podobnou kapelu (Ginnungagap, pozn. red.) a dokonce si dovolí mě pozvat na poměrně povedený první koncert. Sice se mi to líbilo, ale urazilo mě to, prostě jsem si řekl „tak já taky…“.

JJ: Spolu s tebou je tedy otec zakladatel Periferie42 Martin Vocel, odkud jej znáš?

S Martinem jsme hrávali fotbal jako malý děti, on je taky z Jižňáku, pak jsem ho leta neviděl a pak jsme se zase potkali, snad po patnácti letech, protože byl spolužák Davida Vokurky na vysoký. Na tom festivalu v Řevnicích jsem se pak dozvěděl, že hraje na bicí (měl za sebou asi dvě hodiny u bubeníka dnešního Čechomoru). Ve dvou se ale kapela dělat nedá a když jsme se poprvé sešli u Davida jakoby na zkoušce, tak se zjistilo, že má trubku a housle a protože chodil s Viktorkou, tak ta musela hrát na flétnu na kterou uměla. To byl ten základ a pak Martin přivedl Pepu Kytku na basu, kterého znal z Jižáku.

JJ: To je samý Jižák, chvála panelákům! Tvorba byla společná, jako třeba u NZO?

Ne, od začátku Periferie jsem už všechno nosil já. A první koncert byl tedy na Kadeřábku?
SdCh:Ano, rok předtím jsem tam měl svatbu a protože se tam všem líbilo, řekli jsme si, že příště tam uděláme první koncert Periferie a těsně před realizací se na to začali nabalovat další věci, takže se z toho udělal ten první festival.

JJ: Periferie 42 hrála celkem dlouho, proč se nakonec rozpadla, nebo jsi ji rozpustil?

Rozpustil. Narůstali spory s Davidem Vokurkou a poslední kapka byl festival na Roztylech, tam se povedlo všechno, co mě na kapele štvalo. To jsem slezl z podia a řekl: KONEC. Viktorka mi pak řekla, že kdybych to neukončil, tak by odešla stejně. Rozpuštěno na Roztylech… tak.