Tři alba, Poemuzie, Chemnitz a Filantropní stroj, až třetí není samopal, dekadence jako z nouze ctnost, neštítí se malých festivalů, používání výrobků firem Fender, Marshall, Pearl a prostředků profesionální grafiky, stálá zkušebna, vymícení melodramatické tendence, zakládající obsazení, texty, melodie, kytara S.d.Ch., Kytka basová kytara, za něj na druhou desku Honza Kašek, Martin Vocel bicí, Martin Schwarz kytara, slušné vybavení, po pauze připomínající zánik tříčlenná sestava s Karlem Kučerou a Markem Fišerem, ořezávka na kost, generační rozdíl, slavnostní koncert ve skleněném pekle foyer Nové scény, znovu slušné vybavení, spolupráce s vydavatelstvím Polí5, na nahrávkách Chemnitz a Filantropní stroj zvukově spaseni studiem Jámor, podrobnosti na deskách, v recenzích.
POEMUZIE (2004)
CHEMNITZ (2006)
FILANTROPNÍ STROJ (2013)
K počátkům, před dočasným rozpadem kapely, říká autor Josefovi Jindrákovi toto:
JJ: Po rozpadu Periferie to vypadalo, že už žádná kapela nebude a pak jsou tu najednou Ruce naší Dory, jak to?
Kdyby to neinicioval Martin Schwarz, tak bych už asi hned tak do ničeho nešel. Přišel za mnou na vašem koncertu s nabídkou na kapelu, sice jsem mu na to kývnul, že se ozvu, ale moc se mi do toho nechtělo a asi bych to nechal být. Ale on se nedal a když jsem si to srovnal v hlavě a řekl si, že kdybych si vzal sebou Martina Vocela a Pepa by kývnul, tak by se to dalo zkusit. A oni na to kývli, doma jsem měl několik skladeb pro P42, začalo to.
JJ: V RND mi připadá, že už nemáš takové slovo jako v Periferii, jak to je?
To víš, dlouhodobá diletace v jakémkoliv oboru jednoho opotřebuje. Připřahám tedy cizí koně. Dále však jsou tu tři lidé ochotní pracovat s mými texty a motivickými embryi, a mě je to úměrně rostoucí sebereflexi žinantnější a žinantnější je komandovat. Takhle hloupě na to nahlížím. Je mi jasné, že jiní kapelníci šílí z těchto slov… Má představa míří dělat jedno až dvouakordová osmiminutová noisová melodramata. Tady vidíš, jak se mohou rozevřít nůžky představ a realizace, když člověk, jak už jsem řekl, hanebně dlouho diletuje.
Vykopal jsem se z experimentů jako z nouze ctnosti. Procházím s RND úsek, který jsem neprošel jako jinoch – dělat bigbít. Je mi jasné, že rock není kdovíco, já ho používám, nesloužím mu. Je mi ta scéna k smíchu. Vlastně kolik je v Čechách autentických rockerů – dva? – Tony a Ducháček? Nemám rád svou kytaru. Na čisté muzikanty, instrumentalisty, bůh chraň, multiinstrumentalisty, bez přesahů pohlížím s despektem jako na cvičené opky a za to mi hudební nebe zůstane naštěstí uzavřeno. Setkat se po smrti s frontmany mostrkapel, Mercurym třeba – to je peklo – ne? Šou sice být musí, ale nikoli nutně…
JJ: A co deska?
S RND jsme uskutečnili nahrávku, tzn. prolezli provazy ringu. V Lucerně je ale zhasnuto. Udělali jsme 144 chyb z dvouset možných, no bylo to poprvé… Po bitvě je každý generalissimus… Nebude Anděla, budou putti… (smích).
JJ: Hrajete už celkem dlouho, proč vznikla deska až teď?
Bylo to přenošený, ale taky jsme nahrávali až nyní, protože Martin Schwarz právě pořídil nahrávací věci, abychom si to mohli udělat sami. My jsme dříve nechtěli do studia. Být tam opuštěni, mít pocit, že někoho zdržujeme.
JJ: Proč?
Prostě jsme se na to necítili. Ostatně i teď původně mělo jít pouze o vydání textů RND a teprve protože Matin pořídil ten mixák jsme se dohodli, že pořídíme i muziku. Martin to taky bral jako jakous archiválii k těm textům a teprve při míchání jsme to začali považovat za album.
JJ: A není to na album moc dlouhé?
Dneska vím, že to mělo být takhle: neměl jsem přistoupit na to, že se udělá tlustá čára za Periferií 42 a mělo se udělat pět věcí od ní plus dalších pět věcí, který jsem měl pro Periferii napsaným a které udělali až RND – z toho měla být první deska; druhá deska měla být tahleta bez těch pěti psaných pro P42 a teď se měla chystat třetí deska a to od skladby Dcera et cetera. To je moje představa jak to mělo být a mám ji strčenou za kloboukem.
